Když jsme si malého Pižďucha (honosně pojmenovaného Rangpo Modrá písnička) vezli domů, nikdo netušil, co v malém tvorečkovi dřímá. Bylo to "obyčejné" štěně (pokud vůbec některý tibeťáček může být obyčejným), ale od počátku s neobyčejným charakterem. Nebál se absolutně ničeho a nikoho (včetně našich belgických ovčáků) a hned odpočátku dal najevo, že oba naši starší psi jej budou muset respektovat (což se jim samozřejmě nijak nelíbilo, ale uznali, že ON je štěňátko a štěňátka se přeci chrání...).

A tak štěňátko (mezitím již domácky přejmenované na Renyho) mezi smečkou rostlo a od čtyřech měsíců i začalo své kolegy doprovázet na výstavy. Jeho skvělá povaha se začala uplatňovat stále více, ve výstavním kruhu se choval jako zkušený harcovník, takže mě vlastně vůbec nepřekvapilo, že si právě jeho vybral můj tehdy 9-ti letý syn pro Junior Handling, soutěž, kde se nehodnotí přednosti ani nedostatky psa, ale schopnost psa i jeho psovoda - handlera správného vystavení a jejich vzájemná souhra. Od tibetského španěla (který je všeobecně považován za trochu paličatou osobnost) nikdo nečekal, že v této soutěži (navíc s nezkušeným handlerem) uspěje. Reny svojí povahou a chutí se prezentovat všem dokázal pravý opak. A výsledky? Již v prvním roce 2. a 3. místo na českých mezinárodkách a 2. a 3. místo na národkách v Polsku. A letos pokračují obdobně - 4 x 3. místo, 1 x 2. místo a 1 x vítězství na mezinárodkách v ČR. Reny tak díky své povaze pomáhá propagovat tibeťáčky, kteří si to rozhodně zaslouží!

1.7.2002, E. Hájková